Co je nového?

11/07/2016
Zuzka Pavelková

V první řadě se omlouvám, že jsem o sobě delší dobu nedala vědět. Mým posledním článkem bylo ohlédnutí za olympijskou kvalifikací. Co jsem ale dělala následující dva měsíce?

Začátkem května mi doktoři řekli, že už mám v pořádku krevní testy, že jsem zotavená z horečky dengue a že se konečně mohu vrátit ke sportu a ke svým tréninkům. Pro mě to bylo jako když vypustíte psa z výběhu a hned jsem jela na brusle, na kolo a plánovala cestu zpět do Bolzana, kam jsem odjela ještě ten týden. Po více jak měsíci, během kterého se moje tělo zbavovalo známek nemoci a já jsem byla bez jakéhokoli většího sportování a při životě (v psychické „pohodě“) mě držely procházky se psem, kamarádi a rodina, jsem se nemohla dočkat, až budu zpět v tréninku. Ano, měsíc není moc, když si uvědomím, že některá zranění nebo nemoci zaberou delší dobu, ale když fyzicky nepociťujete žádné potíže, kromě únavy, kterou jste zvyklí překonávat, tak je těžké přesvědčit hlavu, že má tělo nechat v klidu, dokud se opravdu neuzdraví. Proto jsem na sebe opravdu hrdá, že jsem to zvládla a byla jsem hodný pacient. (Když teda nepočítám svůj pobyt v Ostravské nemocnici, kdy jsem stále musela opakovat, že jako sportovec nechci nic, co obsahuje doping a stále jsem musela odmítat kortikoidy, které mi k léčbě mononukleozy, což byla diagnoza než se potvrdily testy na horečku dengue, chtěli podávat. Tam jsem moc vzorným pacientem nebyla a chtěla jsem rychle domů, aby na mně nemocniční strava nezanechala trvalé následky).

Ale pojďme zpět k mému návratu na kurt! Na prvním badmintonovém tréninku v Bolzanu, mě trenér nechal prostě jen hrát. Musím se smát, když si vzpomenu, jakou radost jsem měla z toho, že jsem zpět a můžu „pinkat“. Neřešila jsem co a jak hrát, jestli volím údery špatně nebo jestli se něco dá zahrát technicky lépe. Prostě jsem jen hrála, měla úsměv od ucha k uchu a jen si užívala radost z badmintonu. Pouze jsem si uvědomila, že moje tělo není takové, jaké ho znám a že se zadýchám po pár úderech. Tento pocit jsem doposud neznala. A musím říct, že se mi vůbec nelíbí, ale v následujících týdnech jsem se s ním musela naučit žít.
První trénink v posilovně vypadal tak, že jsem se každých 5 minut dívala na hodinky, jestli už bude konec, což se mi nikdy předtím nestalo. Každý trénink byl pro mě hodně fyzicky náročný, přestože daný program patřil k programům volnějším. Byla to další zkouška, se kterou se musela moje hlava srovnat a bylo zajímavé sledovat, jak to zvládá více či méně a jak se to projevuje v samotném tréninku.

V červnu jsem plánovala jet na turnaj do Španělska, ale nakonec jsem se odhlásila, protože jsem měla trochu problém s ramenem a dohromady s pocitem, že stále nejsem po nemoci fit, by bylo docela zbytečné tam jezdit a trápit se. 17.června jsem jela domů a teď nabíjím baterky na nadcházející sezonu. Užívám si hlavně horského kola, které mě dobíjí pravidelně už řadu let a teď, když se vracím na fyzickou úroveň, na které jsem byla, pociťuji mnohem víc, jak mi kolo pomáhá. Nádherně se na něm zničím, cítím, jak jsem silnější s každým šlápnutím, přestože na kopci jen taktak nespadnu z kola a hlavu nevypnu nikde lépe, jak při jízdě v lese. Nyní se tedy zaměřuji na kondiční přípravu. :)

 

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Ještě jsem měla tu čest zúčastnit se jedné skvělé sportovní akce a sice mistrovství světa horských kol v Novém Městě na Moravě, kam jsem v neděli 3.7. jela s bráchou fandit. Byl to úžasný zážitek a atmosféra byla nepopsatelná. Jak kolem celé trati, tak při projíždění závodníků cílem, byla ohromná divácká kulisa. Hřálo mě na srdci, že právě v ČR a právě čeští fanoušci povzbuzovali všechny závodníky a jejich vystoupení, přestože všichni chtěli vidět na nejvyšším stupínku Jardu Kulhavého, který dojel nakonec druhý a ovace jemu věnované snad už nemohly být větší. Odměnění všech závodníků v cíli ohlušujícím potleskem bylo něco nádherného a diváci nemohli ocenit práci jezdců lépe. Byla to nádherná ukázka toho, jak krásný sport může být, když převládá láska k němu. Závodníci dřou a diváci si užívají krásného představení jejich dovedností. Byl to velmi dojemný zážitek a jsem za něj nesmírně ráda. :)

 

image

Takže sportu zdar a tomu vašemu oblíbenému zvlášť.

Přeji krásné léto!

Mějte se, smějte se!

Zuzka