Kuba

21/04/2016
Zuzka Pavelková

Z Jamajky jsem odcestovala na Kubu a stejně jako loni se jim při příletu něco nelíbilo na mém pasu (nebo na mně), přestože to byl jiný pas než vloni. Po půl hodině čekání se rozhodli mi pas vrátit a vpustit mě do své země a já jsem se mohla opět připojit k ostatním hráčům, kteří cestovali z Jamajky se mnou. Z důvodu návštěvy prezitenta USA bylo centrum Havany zavřené a organizátoři museli najít jiný hotel, což se mnoha hráčům nelíbilo, protože tam nebyl ani internet (ostatně jako na většině míst na Kubě) a ani sám hotel nebyl nic moc. Podle mě to nebylo tak hrozné, ale možná proto, že jsem věděla, že Kuba je tak trochu „jiný svět” a nemůžu očekávat evropský standard.

image

První dva dny jsem opět trénovala s hráči z jiných států a ve čtvrtek mě čekalo první a druhé kolo turnaje. V obou případech jsem hrála s hráčkou z Kuby. První kolo jsem vyhrála bez problému 21:4 a 21:6 nad Barbarou Ines La Rosa Torres. Po dohrání jsem se ale cítila víc unavená, než bych měla po lehkém zápase být a cítila jsem, že na mě asi něco leze. Jela jsem co nejrychleji na hotel, abych si odpočinula, ale moc se to nezlepšilo (spíše naopak) a já jsem přemýšlela, jestli budu mít sílu hrát. Věděla jsem, že druhé kolo bych měla normálně vyhrát, tak jsem si řekla, že to zkusím a uvidím, jestli bude stačit to, co mi tělo dovolí zahrát. Vyhrála jsem 21:6 a 21:6, ale bylo to nejdelších 17 minut v mém životě a cítila jsem se, jako kdybych hrála 3 sety.

Ve čtvrtfinále jsem měla hrát proti druhé nasazené Haramaře Gaitan, na kterou jsem si, když jsem se cítila dobře, věřila. Teď jsem ale přemýšlela, jestli mám vůbec nastoupit. Měla jsem teplotu a byla jsem ráda, že můžu být v posteli, ale do zápasu mi zbývala ješťe celá noc.

Ráno jsem se cítila lépe, že jsem byla schopná jet do haly. S rozcvičováním jsem to ale moc nepřeháněla, abych se ještě víc neunavila. Snažila jsem se tedy připravit hlavou a i na kurtu jsem se snažila maximálně dodržovat taktiku a dařilo se mi to. Byl to vyrovnaný boj, ale mně rychle docházela energie. Chtěla jsem vyhrát první set, v druhém si odpočinout a zkusit třetí. Bohužel mi můj plán nevyšel a já jsem prohrála 21:19. Věděla jsem, že druhý set nemůžu vyhrát, protože do prvního jsem dala všechno a už jsem neměla sílu pokračovat ve stejném tempu a proto jsem zápas vzdala. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nehrála dál. Jeden set, který trval o 7 minut méně, než moje předchozí dva zápasy dohromady, mi úplně stačil.

Zbytek pobytu jsem strávila v posteli a mimo jiné jsem se modlila, abych byla schopná letět zpět a abych nemusela do nemocnice na Kubě. Naštěstí se mi udělalo lépe a já zvládla cestu zpět do Bolzana.

Po návratu jsem měla ještě vysokou teplotu a rozhodlo se, že pro mě přijede taťka s bráchou a že se vyléčím doma. Nakonec po různých testech, jestli to není náhodou nějaká exotická nemoc a diagnóze, že je to mononukleoza, mi při propouštění z nemocnice oznámili, že se potvrdily testy na horečku dengue. Pro mě to znamená kratší dobu rekonvalescence než s mononukleozou a při odchodu z nemocnice jsem už neměla žádné příznaky nemoci. Takže jediná překážka v mém hraní jsou špatné krevní testy a únava. Každým dnem se to zlepšuje a pomalu se můžu začít vracet ke sportu. Bohužel ale na blížícím se mistrovství Evropy nebudu v takové formě, ve kterou jsem věřila před turnaji ve střední Americe, což mě moc mrzí. :(

Jsem moc vděčná za starost a pomoc ze strany ostatních hráčů a kamarádů v době, kdy mi nebylo nejlíp. Někdy si člověk není schopný ani sám dojít koupit vodu. Moc si vážím toho, že mám kolem sebe tolik úžasných lidí. 😘
Děkuji všem za podporu a fandění.

Mějte se, smějte se!

Zuzka