Olympijská kvalifikace je u konce

02/05/2016
Zuzka Pavelková

Mistrovství Evropy byl poslední turnaj, který se započítával do olympijské kvalifikace. Kdo to sledoval, tak ví, že narozdíl od pánského singlu, kde Petr Koukal a Milan Ludík bojovali až do posledního turnaje o jedno postupové místo a tím šťastnějším byl nakonec Petr, který si ale ještě musí počkat, jestli se na LOH kvalifikuje nebo ne, v ženském singlu bylo rozhodnuto mnohem dříve. Kristině Gavnholt se podařilo do kvalifikace vstoupit několika úžasnými výsledky, které jí zajistily dostatečné množství bodů a zaslouženě tedy pojede do Ria ona.

Jak ale vypadala olympijská kvalifikace z mého pohledu? Sezona jako taková, byla velmi zajímavá. Plná změn, pádů a vzestupů, beznaděje a naděje. Pro boje o olympiádu ale tohle není vůbec ideální. V době, kdy jsem měla být v nejlepší formě a jen to zúročit v zápasech, jsem přemýšlela o tom, jestli snaha hrát badminton na té nejvyšší možné úrovni má vůbec cenu a jestli by nebylo lepší se zaměřit na něco jiného.

V květnu loňského roku jsem odešla z Českého Krumlova, protože jsem cítila, že se tam už více nezlepším a že potřebuji jiný způsob trénování. Měla jsem jasno v odchodu, ale už jsem neměla ani ponětí, co mám dělat dál. Měla jsem nějaké možnosti, ale nikde jsem nemohla najít profesionalitu, kterou jsem hledala.

Nakonec jsem se domluvila s trenérem Petyi Nedelchevy – Orlinem Tsvetanovem, že za nimi přijedu na nějaký čas trénovat do Bulharska. Tam jsem byla během července a srpna a musím se přiznat, že jsem nebyla schopná z tréninků vytěžit maximum, přestože jsem se snažila, jak to šlo, protože jsem stále měla v hlavě otázky „Kde sehnat kvalitní tréninkové zázemí? Trenéra, který ví, co je to vrcholový badminton a který by mě dovedl posunout dál? Mám se ještě snažit zkusit kvalifikovat do Ria?”. Vůbec jsem nevěděla, jak postupovat během kvalifikace, jak vybírat turnaje s omezenými finančními možnostmi atd. a neměla jsem nikoho, kdo by mi s tímto uměl pomoct. Hodně jsem se bavila s Petyou a Orlinem o tom, co bych mohla dělat.

11921954_10207384265987903_410878119_n

Orlin si vzpomněl na svého kamaráda trenéra Csabu Hamzu, kterého jsme nakonec kontaktovali. Domluvili jsme se, že přijedu na týdenní kemp do Bolzana na konci srpna a pak se uvidí, co se dá dělat dál. Moc se mi do Itálie nechtělo. Nevěděla jsem, co mám čekat a hlavně jsem už byla docela unavená a otrávená ze všech změn a neustálého zkoušení a hledání řešení. Přesto jsem tam nakonec odjela a dobře jsem udělala. Měla jsem tu čest poznat trenéra s velkým „T”. Hned jsem věděla, že je plno věcí, které se ještě můžu naučit a že on bude vědět jak na to. Domluvili jsme se tedy na delší spolupráci a začali jsme pomalu učesávat můj badminton. Bylo úžasné vidět a cítit, jak se moje hra zlepšuje a je efektivnější. Bohužel změna v tréninku a hlavně změna v samotné hře potřebuje čas. Věděla jsem, že se zlepšuji, ale bylo třeba delší dobu trénovat a nejezdit po turnajích, abych si na nové věci zvykla. To už ale byla olympijská kvalifikace v půlce a mně ubývalo možností, jak nasbírat potřebné body do žebříčku. Vzhledem k tomu, jakou formu a výsledky měla Kika a že už nebylo příliš reálné, že bych ji dohnala, tak jsme se zaměřili hlavně na trénink a turnaje jsme brali „jen” jako důležitou součást tréninku, ale už bez soustředění se na získané body. Sice se sen o Riu rozplynul, ale já jsem byla šťastná na každém tréninku, protože jsem viděla, jak se moje hra mění. Stačí porovnat dvě videa. Samozřejmě se vždy hned objevilo něco jiného, co bylo potřeba zlepšit, ale právě to mě baví. Je ještě tolik věcí, které můžu zlepšit a naučit se a věřím, že k tomu budu mít příležitost a čas.

Foto Ladislav Káňa

Foto Ladislav Káňa

Co ještě dodat? Už jsem zdravá, od příštího týdne budu opět v Bolzanu, a tak se zase pustíme do trénování. A kdo ví? Třeba se podíváme do Tokia v roce 2020. Jsem zvědavá, co mi badminton ještě přichystá. Každopádně „smůlu” během olympijské kvalifikace jsem si snad všechnu vybrala i s nemocí letos. 😉

Závěrem bych chtěla moc pogratulovat Kristině (a doufám, že brzy i Petrovi) ke kvalifikování se do Ria a hlavně poděkovat všem, kdo mě podporují. Není možné, abych zde všechny vyjmenovala, ale věřím, že všichni ví, jak moc to pro mě znamená a jak moc mi pomáhají. Samozřejmě obrovské dík patří Orlinovi za pomoc, mojí rodině za největší možnou podporu a servis a ménu trenérovi Csabovi Hamzovi za přípravu, know how a radost z badmintonu. 😊
Děkuji Forze za badmintonové vybavení a ČBaS a ČOV za příspěvek na olympijskou kvalifikaci.

image

A těm, kdo jste mi věřili (někdy víc než já sama sobě), za to moc děkuji a omlouvám se, že se nám Rio nepovedlo.

Mějte se, smějte se!

Zuzka