Ukončení mého působení v reprezentaci a na mezinárodním poli

23/12/2018
Zuzka Pavelková

Od doby, co jsem se přestěhovala z Itálie do ČR, jsem o sobě na webových stránkách a sociálních sítích nedávala moc vědět. Teď bych Vám všem chtěla oznámit, že jsem se rozhodla ukončit své působení v reprezentaci ČR a již nehrát mezinárodní turnaje. 

Nebylo to pro mě lehké rozhodnutí. Badminton hraji velmi dlouho a na prvním mezinárodním turnaji jsem byla ve svých jedenácti letech. V juniorské a následně dospělé reprezentaci jsem byla od roku 2007. Miluji každodenní trénink a představa toho, že už nebudu trénovat v takových dávkách a v takové intenzitě, se mi nezamlouvala. Nemám už ale sílu shánět peníze na turnaje a přípravu. K prostředkům na badminton jsem ještě musela přičíst náklady na „ normální“ život a dohromady to nebyly malé peníze. Musím říct, že být 6 let mimo domov je taky neskutečně náročné pro někoho, kdo ví, že doma je v České republice. Samozřejmě to bylo hezké období a jsem za to moc ráda. Poznala jsem plno super lidí, posunulo mě to po stránce herní i osobní. Ale bydlení v zahraničí člověk vnímá jinak, když mu je 18 a když mu je 26, když je pryč jen chvíli a nebo 6 let. Už delší dobu jsem věděla, že mé srdce chce změnu. Já i lidé, kteří mi v přípravě pomáhali, jsme věděli, že Mezinárodní mistrovství ČR bude můj poslední mezinárodní turnaj. Přiznám se, že při vědomí, že je to můj poslední turnaj, se mi nehrálo vůbec dobře a místo toho, abych se soustředila na hru, jsem se soustředila na to, abych se nerozbrečela, takže tímto odpovídám dodatečně na dotazy nezasvěcených, proč mi to nešlo. A ano, pak jsem potřebovala ještě nějakou dobu na to, abych našla sílu to ukončit oficiálně. Ale od doby, kdy jsem se tak rozhodla, mi spadl kámen ze srdce a ještě větší balvan spadl teď, kdy už mám absolutní klid od nějakých nepochopitelných požadavků a „povinností“. Po tolika letech trénování, kdy jsem si sama a za pomoci rodiny a dalších hodných lidí vytvořila nějaký systém, kdy jsem si našla, co mi vyhovuje, jsem si opravdu do toho nechtěla nechat zasahovat nějakým nesmyslným testováním u “reprezentačního kondičního trenéra”, kterého jsem viděla jednou v životě (a nebyla jsem z repre sama) právě na testech. Po pouhém roce jej nahradil jiný člověk. Jediné, co jsem se dozvěděla, byly výsledky testů, které pro mě a mého osobního kondičního trenéra neměly žádnou vypovídací schopnost. A že bych měla ještě čas vyplňovat nějaký tréninkový deník v XPS systému? Ve svém volném čase, kdy skončím s tréninky, s regenerací a s ostatními pracovními povinnostmi nemám prostor na studium jak, kde a co vyplňovat tak, aby to bylo pochopitelné pro kohokoli, kdo si to přečte. V situaci, kdy si každý hráč musí hledat sám svou cestu jak a kde trénovat, je to jeho know-how, mnohdy draze zaplacené, tak proč by se o něj měl dělit? A sankce za “špatné” vyplňování? To mě dorazilo nejvíc, že budou hráči ještě pokutováni za to, že něco nenapíší podle něčích představ. Asi to byla ta pomyslná poslední kapka, která rozhodla. Hodně se mi ulevilo a je mi teď fajn, ale konečně se dostávám k tomu, proč to všechno píšu. Chtěla bych moc a moc poděkovat všem, kteří mi fandili a podporovali mě jakýmkoli způsobem. Nejvíc samozřejmě rodině. Taťkovi, který mě naučil hrát a díky kterému umím to, co umím a mohla jsem hrát dál i v době, kdy by to každý už zabalil. Mamce, že to s námi vydržela, když jsme byli občas na zabití a že byla pro mě člověkem, který mě držel nad vodou ve chvílích, kdy jsem chtěla skončit, když jsem už nevěděla, kde, jak a s kým trénovat. Všem sponzorům, kteří mi pomohli. Všem trenérům, se kterými jsem krátce či déle trénovala nebo mi dali nějakou radu. Všem kamarádům, kteří při mě stáli, drželi mi palce a nezáleželo na tom, jak daleko jsem. Známým i neznámým děkuji, za podporu i nepodporu, která mě posouvala dál. 

A nakonec bych chtěla poděkovat svým posledním trenérům. Ondrovi Mohylovi z Andrlesport a Standovi Kohoutkovi, kteří se o mě skvěle starali.

Závěrem chci ještě říct, že se mě ale úplně nezbavíte. 😉 Stále mě můžete vidět hrát v Extralize za tým FSpS MU a taky myslím, že jsem za ty roky nasbírala hodně zkušeností jako hráč i jako trenér a bylo by škoda si to všechno nechat jen pro sebe. ;-)

Kdo to dočetl až sem, má můj obdiv a dočká se mé oblíbené rozlučkové věty. 😉

Takže ještě jednou díky! Krásné Vánoce a šťastný rok 2019!

Mějte se, smějte se!

Zuzka